Život
Již od dětství jsem byla převážně pozorovatelem svého okolí. Zvědavost a tichost mi umožnily vnímat detaily kolem mě. Vítr, prohánějící se v korunách stromů, snášející ke mně jejich líbezné listy; zvolna rozkvétající jarní květiny, pomalu otáčející se za sluncem; srncovy velké, vyděšené oči, které mi hleděly až do duše. Momenty samoty, klidu a ticha jsem se naučila milovat, pokud to dokonce nebylo od začátku mou přirozeností. Snad i díky těmto pocitům mě to táhlo k umění, k zachycování toho nádherného světa, který jsem viděla. Věřím, že každý z nás má trochu jiný zrak a vnímá jiné věci, a tak jsem se rozhodla svou verzi okolí předávat dál. Skrze toto přesvědčení jsem objevila svůj osud a své poslání ve výtvarné činnosti.
Kromě malebných zákoutí jsem v samotách lesa poznala i svou lásku k mytologii a k tomu, co je naším očím od přírody skryté. Ráda jsem si představovala, že se nespoutaně proháním mezi stromy s vlky, v orosené ranní trávě tančím s dryádami, a nad kamennými hroby mluvím s mrtvými. Z představ se stala víra, ve které jsem i přes nátlak obyčejného, smrtelného světa kolem mě, vytrvala.
Přes tuto víru a zájem o různá náboženství jsem v sobě probudila zvědavost ohledně smrti a pohřbívání v různých kulturách, a také o dnešní možnosti pozitivního přístupu ke smrti a zeleného pohřbívání. Na toto téma jsem malovala a napsala i svou absolventskou práci.
V poslední době se také snažím spojit svou vášeň k výtvarné činnosti s historickými akcemi na hradech a zámcích nejen v Česku. Může se tak stát, že mě potkáte na Housce, na Horním hradě či na Chojniku. A pokud tam nepotkáte mě, třeba tam najdete pozdrav v podobě pohlednice.
Umělecká kariéra
S přesvědčením, že chci být umělkyně, jsem si vybírala už druhý stupeň základní školy, Petřiny Sever. Prošla jsem si přípravnými kurzy u Daniely Messiereurové a i díky nim jsem se úspěšně dostala do třídy s výtvarným zaměřením. Kromě klasické malby jsem tam měla možnost zkusit si keramiku a dřevořezbu. V průběhu druhého stupně jsem se rozhodla, že chci pokračovat na střední uměleckou školu.
V této době jsem opět chodila na kurzy Daniely, a to opakovaně a s radostí.
Rozmýšlela jsem se mezi restaurováním na Hellichovce a grafickým designem na SUPŠ. Prošla jsem oběma příjimacími zkouškami, nakonec jsem se však, převážně kvůli prostředí a přístupu vyučujících, rozhodla pro studium na SUPŠ, a po prvním ročníku jsem věděla, že jsem se rozhodla správně. Na konci studia jsem se hlásila na AVU do ateliéru malířství, nakonec neúspěšně. Šla jsem studovat malbu na Vyšší odbornou školu uměleckoprůmyslovou, taktéž na Žižkově.
Při studiu jsem si uvědomila, že mi chybí technické vědomosti a praxe. Za tři roky jsem se mnohé naučila, zlepšila jsem své schopnosti a vyzkoušela jsem si techniky jako je sgrafito nebo freska.
Od roku 2022 pokračuji v umělecké kariéře "na vlastní pěst", a snažím se postupně své umění představovat světu.
Pseudonym
Svůj pseudonym v momentální podobě aktivně používám od roku 2019, kdy jsem se začala věnovat své tvorbě na profesionální úrovni. Tehdy jsem pod svým jménem tvořila grafické zakázky, a rozhodla jsem se tímto oddělit svou volnou tvorbu od té užité.
Jméno Arlette jsem v české formě "Arletka" používala už dříve, jako přezdívku. Vybrala jsem si ho podle jména naší korely. Po letech používání se stalo mou přirozenou součástí, a tak pro mě nebylo obtížné se ztotožnit s novou formou a účelem, které neslo.
Přízvisko de Voile jsem si vybrala podle významu: "z plátna". Spojením těchto dvou jmen vznikl pseudonym, který je jedinečný a dobře zapamatovatelný.
Za dobu, po kterou pseudonym užívám, jsem se setkala jak s výhodami, tak s překážkami. Nejsložitější je situace, ve které dochází ke spojení volného tvůrčího procesu s užitou grafikou - ilustrování a grafická úprava knih.